pod žalem orfeovým

tam v strmé pýše slov

tam v šedi ticha zrání

tam v nehybnosti gest

tam v okamžiku zdání

tam v hloubi přímračné

tam v širé kůži času

tam v mýthu mlčení

tam v bludné síti hlasu

tak zvolna plazí se: jak po mramoru metla

hle… čirá chandra tmy

hle… plachý úžas světla

Tam v pasti tůní lamp

tam v samomluvě lárů

tam v letorostech skal

tam v ulpívání tvarů

tam v nepaměti soch

tam v srsti možných tónů

tam v scestí hvězdných čar

tam v prosodii zvonů

tam bludů tajemných: dřeň k završení zírá

tmou očí upřených

tmou tou – li čas se svírá

za boží úmor dne

za tuchu která stírá

tkáň černě z obzoru: kde noc se otevírá

Tam v díře vědomí

pod žalem Orfeovým

až kdesi – v ohnisku – dlí člověk

všeho

míra