park

zdá se park ten odpočívá

i minulost ve spěchu čtverce je tu nekonečnou

i poopilé Svatojánské mušky

v nehybnosti jaksi ostávají

paktu onen čas

na špalku času – čas

úzkostlivý

skrze stíny příliš věrných soch

též ztvrdlý

zimou

taky dojetím li

na příčné písni těla popásá se kamen

a měkká tráva zvolna sílí

ozvěnou hle toho

ba i toho

oč těžší je má hlava

o to lehčí šumění je stromů