…

 

… a jeho tisícileté čelo

přes veškerou mladost domoviny

spálené, po všech jedinečných částech

jakými mohou být třebas jen kosti

rozbilo ony melodické doby

sklenuté – hle modrou oblohou

pod níž pospíchal tichý průvod

a stesk

a setřáslo tak z mocných čirých větví

sta i sta plodů: peckovic

které hryzali pak všichni

ač právě Jeho život

byl jim nadevše

 

vlažně proslitován

pohledem opřený o matný rám krovu

tíhou svého těla rozředěnou sluncem