z posledního

žejdlíkář – hle kárku tlačí

podél noci městem vzorným

ptactvo štěbetá co žaby

z roury hnízdem poděšené

na blok dále hlavy četné

dnesto hleďme seskupeny

všichni sousedé i tetky

za nehet by nevešlo se

majordomus zvaný Ruka

Kilián i hbitá Karla

na místech ne nezřazeni

ač už jisto z oken padli

a žejdlíkář kárku tlačí

sklenice po okraj čisté

v pytlích mouky ale méně

nejspíš mele z posledního