nyň trčím

já usyk bolestí

v zem vražen hřbetem svým

já padlý povětřím za humna do hlíny

snad z kdesi minula

snad z věčna pukliny

já svatý gótský muž

já Daidalův – hle: syn

Tak ledva upuštěn jak slina z jazyka

Kams na dno paměti otylé časem vším

Kams na kříž otčiny zaťatý do ticha

král králů, cherubín,

archetyp, předěl. Stín.

Nyň trčím – do noci

nyň zvolna usychám.

Lesk očí vyprahlých ocel tmy taví v cín

Kol šepot jeřabin ve větru zaniká

A hvězdy třpytí se, na žebrech pavučin

Nyň trčím – spasitel

za vsí kde osika

po zobák tušení napřažen v tíhu vin

však mrtvý živému vždy o píď uniká

neb ten: jest zásvětím

on: absolutní čin