v rohu srpna

na dél oné – zdeto

vsi ploché i dálené

pod kachní zasazené ocas

tím čarormutným ovosadem jda

já hvězdu nad sebou

též druhé

jak krychle mléčnou dláždící tam cestu

patřil

i mečířem královským z pružna keře

natloukl skleněnému oknu

co tmy jen pro vší lidskou nepatrnost

do této nahoty se vešlo

v rohu srpna

z trucu stále znova